Chaty na Vítkově hoře

Obsahem návrhu je základní ideové urbanistické řešení chatové oblasti s umístěním jednotlivých chat a architektonická koncepce tří základních typů umisťovaných staveb. Při návrhu byla zvolena odlišná koncepce pro objekty umístěné ve spodní a v horní partii pozemku. Hlavním důvodem je jiná svažitost terénu, při spodní části totiž klesá pozemek výrazně prudčeji. Třetím typem stavby je obytná věž rozhledny, která reaguje na dlouhodobé plány investora a přináší možnost lepšího ekonomického využití vyhlídkové věže i originální formu ubytování hostů. Stávající hotel Vítkova Hora svými proporcemi, umístěním na vyvýšeném místě i historickými kořeny, tvoří přirozenou dominantu místa. Navrhované stavby chat se proto snaží být méně výrazné v prostoru. Důraz byl kladen zejména na proporční formu a objem hmot. Pro podpoření dominanty bylo užito metody fragmentace dominovaných staveb. Rozložením objektů do více hmot došlo k potlačení celkového měřítka staveb. Významným a několikrát zopakovaným tvarovým prvkem je lidový archetyp venkovské chalupy se sedlovou střechou, který je zmenšen až do pitoreskních rozměrů. Připomíná drobné lesní stavby. Zvláštní ideovou koncepční výjimku tvoří obytná vyhlídková věž. Rozhledna svojí vertikálou, štíhlým čtvercovým profilem hmotného tubusu se šroubovicovým venkovním schodištěm, tvoří totiž další dominantu Vítkovy hory. Nicméně u rozhledny jde o přirozený a chtěný jev. Periskop, který ční těsně nad hladinou špiček stromů, strhává svojí pozornost k vrcholu hory.

Urbanistická koncepce, jak bylo řečeno, počítá s umístěním dvou různých typů chat v rovnější horní a strmější spodní části pozemku. Střední část parteru je nezastavěná a počítá s umístěním menšího parku se zvláštním sportovním či rekreačním vyžitím, který by byl přednostně určen pro obyvatele chatek. Nabízí se golfová varianta s umístěním cvičných luk typu putting and chipping green, pro trénink krátké nízké hry a doklepávání míčků. Jinou možností je umístění minigolfu, herních luk pro frisbee, lesních lanových a opičích drah, nebo parkových bludišť. Konzervativní varianta může být zbudování rekreační parkové zóny s altánem pro grilování, uzení a popíjení. Prostor parku může být doplněn menším přírodním jezírkem, nebo bazénem. V parteru by se měl objevit drobný venkovní mobiliář, vhodné je i umisťování soch. Každou možnost uvažujeme zasadit do parkové vzrostlé zeleně a zvýšit tím intimitu jednotlivých chatek. Ideově pracujeme s vytvořením okružní dopravní smyčky tak, aby byl zajištěn příjezd ke každé chatě. Cesta by byla mlatová s úzkým jednosměrným profilem. Vozy by neparkovaly uvnitř chatové osady, ale na záchytných parkovištích podél dnešních zpevněných komunikací. Parkovací stání podél silnice a malá necentrální záchytná parkoviště by byla prokládána stromy a mobiliářem (odpadkové koše, stojany na kola, lavičky, lampy veřejného osvětlení). Mlatová cesta uvnitř řešené osady by byla využívána i chodci a cyklisty, automobily by zde jezdili jen ojediněle při příjezdu a odjezdu ubytovávaných osob.

Dolní tři chaty využívají výrazné svažitosti terénu. Spodní podlaží, které je věnováno společenskému provozu domu, je z velké části zanořené do země. Betonový tubus je otevřen velkorysou skleněnou stěnou na jih a nalezneme zde hlavní obývací prostor. Z jižní strany je situován také hlavní vstup do objektu. Podél ostatních obvodových stěn, které jsou zanořeny do země, jsou situovány podružné provozy se zázemím, nebo vstupní komunikace a schodiště do vyššího patra. Stropní konstrukce betonového tubusu vyrovnává terénní výškový rozdíl a slouží jako základová deska nadzemní části domu a také jako zpevněná venkovní terasa horního patra. Nadzemní podlaží tvoří čtyři domečky s lidovými konturami se sedlovými střechami. V každé nadzemní chaloupce je umístěna jedna garsoniéra (hotelový pokoj). Jako prsty ruky se domky rozbíhají od sebe do tvaru písmena V. Každý z nich využívá jižní orientace a vyhlídku do dále. Dva objekty jsou vykonzolovány přes okraj spodního betonového tubusu. Další dvě garsoniéry disponují vlastní terasou, která je vizuálně oddělena od cizích provozů. Zajímavostí je využití podkroví pro dětskou hernu, nebo přistýlku. Nástup do jednotek je ze společné chodby umístěné při severu, zde je také druhý vstup do celé chaty. Spodní a horní podlaží stavby tvoří ostrý kontrast v hmotě, designu a materiálu. Zatímco zanořené podzemní podlaží je betonovou minimalistickou kostkou s výrazným prvkem skla, nadzemní soukromé a spací podlaží je souborem čtyř až romantizujících chaloupek z přírodních materiálů. Architektonickou předností návrhu je optická minimalizace a odlehčení staveb při pohledu ze shora, což zajišťuje dobré předpoklady pro výhled z horních chat. Při pohledu ze spodu od stávajícího sportoviště, bude chata působit netradičně a monumentálně, ale ne těžkopádně. Po stavební stránce je tento netradiční koncept poměrně jednoduchý na realizaci. V zemi zanořený tubus může být z vodonepropustného betonu, stropní konstrukce vytváří základovou desku pro horní malé a lehké domky na bázi sendvičové či rámové konstrukce. Samotný vzhled domu je natolik netradiční, že nebude nutné užívat drahých a luxusních pohledových materiálů, aby byl dům zapamatovatelný.

Horní tři chaty jsou složeny z centrálně umístěné společenské části budovy. Soukromá pokojová část je umístěna po východní a západní straně stavby. Zatím co garsonky jsou situovány do domečků podobným těm u spodních chat, společná část objektu opět vytváří kontrast v hmotě i materiálu. Střední část domu totiž kopíruje tvar terénu podlahou i střechou. Výšková úroveň severní nástupní podlahové roviny je o půl patra výše, než podlaha v pobytové jižní části stavby. Zmíněná pultová zelená střecha, padá dolů jižním směrem stejně jako okolní terén. Ve střeše jsou světlíky, které umožňují výhled pozorovateli ve vyvýšené části domu. Hlavní obytná místnost je otevřena prosklenou stěnou do stráně. Čtyři garsoniéry jsou umístěny do dvou dvoupodlažních domků, nebo do čtyřech jednopodlažních domků, které jsou přilepeny na východní a západní část centrální společenské haly. V případě umístění pokojů do dvou dvoupatrových hmot by byl nástup do horního patra veden z vyvýšené úrovně společenské haly. Pátý a méně komfortní pokojový prostor je umístěn do podkrovní části středního společenského traktu. Tento prostor by sloužil jako pracovna, dětská herna, knihovna, nebo jako ubytovací rezerva. Pokoj by využíval společného hygienického zázemí. Architektonický koncept horní chaty opět pracuje s optickou minimalizací stavby, tentokrát je využívána ozeleněná pultová střecha, která kopíruje spád svahu. Z jižního pohledu tak střední část bude působit méně hmotným dojmem a bude splývat s okolní zelení. Celý soubor staveb bude nejméně vizuálně hmotný při pohledech z prostředku chatové osady, tedy z místa plánované parkové úpravy.

Obytná rozhledna je třetím typem stavby, realizována bude jen jedna a umístěna bude na hřebeni těsně pod vrcholem Vítkovy hory. Stavba kuriózně kombinuje funkci rozhledny, rádiovysílače a atypického ubytování. Hlavní část věže tvoří hranol, ve kterém jsou nad sebou seskládané pokoje hotelového typu. Jedno patro je jeden pokoj. Poslední apartmánové patro je největší a vystupuje z roviny hranolu, takže hmota stavby připomíná periskop. Všechny pokoje se koukají ze stráně směrem na Karlovy Vary. K hranolovému těžkému periskopu je připojena konstrukce lehkého venkovního vřetenového schodiště. Z venkovního schodiště jsou přístupné jednotlivé patra, tedy pokoje obytné rozhledny. Schodiště vede až na střechu hranolového periskopu, kde je navržena střešní vyhlídková terasa přístupná veřejnosti. Na schodišťovém vřetenu by byly na nejvyšším bodě navěšeny antény ze stávající radiové věže. Ty by trčely na všechny strany a vytvářely by rozcuchaný dojem bláznivého periskopu, který kouká do Varů. Určitou možností je osazení malého osobního výtahu do vřetena schodiště v kombinaci s dvěmi fázově posunutými schodnicovými spirálami (jedno schodiště směrem na horu a druhé pro cestu dolů). Tento princip byl úspěšně použit na Eiffelově, nebo Petřínské věži. Takto by mohly být pokoje obytné věže obslouženy výtahem. Tubus vřetenového schodiště s výtahem by byl pochopitelně dražší a vizuálně robustnější. Věž by však mohla mít více pater. Cílovou skupinou hostů by byli spíše mladší lidé toužící po jedinečném a romantickém zážitku. Nejvýše položené apartmá by bylo vhodné pro novomanželské páry, které se s oblibou oddávají na Vítkově Hoře. Těmto lidem by možná nemuselo tolik vadit běhat několik pater po venkovním točitém schodišti. Věž by měla mít částečně zapuštěné patro pod nejspodnějším pokojem, zde by byly technické provozy a sklad pro kola a jiná zavazadla.

Údaje o projektu

• Autoři návrhu: Adam de Pina, Martin Dašek, Petra Fišerová, Le Song
• Místo stavby: Vítkova Hora, Karlovy Vary
• Rozsah prací: Studie stavby
• Návrh stavby: 2016